Digitalizace se již dávno zabydlela v managementu: v HR umožňuje vůči zaměstnancům podobný přístup jako CRM vůči zákazníkům. Má pomoci zaměstnance lépe pochopit, vcítit se do nich a do jejich přání, lépe organizovat jejich čas, jejich vzájemné vztahy a interakci…

A proč?

“Aby jim pomohla pracovat efektivněji s větším výkonem”, odpoví zastánci nových technologií.

Anebo, aby umožnila s lidmi manipulovat a využívat je, jak to dělají GAFA se svými uživateli? I tento závěr nelze vyloučit.

Podívejme se na to, co se jinde už stává skutečností: nálepka nebo podkožní čip pro zaměstnance umožňuje sledovat jejich pohyb a interakci stejně jako jejich emoce. Zastánci této technologie vychvalují možnost individuálního přístupu, identifikace zaměstnanců v ohrožení a personifikované rozvojové programy. V případě převládajícího dobrého úmyslu poslouží informace o zaměstnancích právě těmto cílům.

Ale zrovna tak mohou informace sloužit k většímu nátlaku na zaměstnance ve stále více kodifikovaném prostředí, kterému se musí každý přizpůsobit. Shromažďováním a vyhodnocováním osobních informací zmenšuje technologie intimní prostor každého jedince.

Reakci lidí, kteří si uvědomují neustálý dozor těch, kdo nad nimi mají (ekonomickou) moc, přitom zřejmě nedoceňujeme – prestože v našich krajinách s totalitními systémy máme bohatou zkušenost. Zaměstnanci podrobující se autocenzuře, reagují vždy tak, jak se od nich očekává. Jakákoliv kreativita a podnikavost vezme za své. Není paradox, že právě “digitalizátoři”, jejichž DNA je určena kreativitou a inovací, nám nabízí řešení, jejichž prvním dopadem je úbytek těchto rysů u uživatelů jejich výtvorů?

Cílem digitalizace by neměla být kontrola, ale osvobození člověka. Spíše než vyzvídat vše o jedinci, aby se lépe využil a manipuloval, měla by technologie v člověku probouzet a umocnit jeho schopnost přispět svou inteligencí a emocemi ke společnému dílu.

Chyba nastává, pokud se digitalizace a technologie 21. století uplatňuje na manažerské myšlení 20.století, kdy všemocný šéf snil o kontrole všeho a všech.

Největší hodnotu přidávají nové technologie tam, kde umožňují lidem vystoupit ze zavedených rolí a pořádků, zapojit svou imaginaci a uplatnit svou nezaměnitelnou lidskost.