cs en

Formální autorita už nestačí

14. červen 2019

Když předchozí pražská primátorka vytkla Pražanům, že jsou „zpovykaní“ a ministryně průmyslu a obchodu radila uživatelům GSM, aby využili datové limity u svých mobilních operátorů, aby se dožili nižších cen, zvedla se vlna odporu napříč společností. Proč vlastně? Z úst těchto dvou společensky vysoce postavených žen zněly obyčejným lidem jejich poznámky nepatřičně a povýšeně.

A lidé na takové poznámky politiků reagují čím dále častěji takzvaným “shit-stormem” v sociálních mediích. Je to ukázkou toho, že stále hůře snášejí “vrchnost”?

A jak je to vlastně v práci? Nadřízenost a podřízenost patří k pracovnímu poměru, jsou základním rozlišovacím znakem mezi zaměstnancem a živnostníkem, chcete-li OSVČ. Autorita nadřízeného je obvykle akceptována na pracovišti, hlavně pokud se zakládá na schopnosti a zkušenosti manažera a chodí ruku v ruce s respektem před jeho/její osobou. Pokud ale nadřízený poučuje, odsuzuje a káže morálku, setkává se obvykle s odporem. Přesně takto byly vnímány i poznámky primátorky a ministryně.

Odsuzování a poučky nejsou zpětná vazba Pro každého šéfa je proto důležité rozlišit mezi odsuzováním a poučkou na jedné straně a zpětnou vazbou na straně druhé. V prvním případě soudí chování druhých a říká jim, co mají dělat a co ne. Je to přirozená reakce, po které se obvykle okamžitě dostaví úleva.

Při zpětné vazbě si musíme naopak udělat práci nastálou situaci popsat věcně a pomoci těm druhým, aby si to rozebrali, položili si správné otázky, udělali si z toho závěr a případně se rozhodli pro změnu přístupu.

Dnešní hyper-reaktivní svět nutí lídry dát si velký pozor na to, co mohou svými poznámkami způsobit. Pokud se to, co “utrousí”, dá vyložit jako povýšenost či bezohlednost, neúprosná negativní reakce se dostaví na počkání a musí se s ní počítat. Pak je potřeba omluvit se, což také není dáno každému a má to váhu jen tehdy, když se to nestává často.

Když někdo „rád říká, co si myslí“ a libuje si v trefných poznámkách, může vyvolat velmi silnou odezvu a kazit si těžko napravitelnou pověst, ať už ve firmě nebo ve společnosti.

V minulých stoletích volný projev vlastních emocí byl výsadou mocných: mohli si vylévat své nálady na své blízké okolí, které se pak muselo přizpůsobit. S pohledem na Česko si to někteří lidé v čele stále myslí.

Dnes je na těch v čele organizace, aby se ovládali a dávali pozor na svá slova a gesta.

Ať už jste lídrem v soukromé či veřejné sféře, nepleťte si tedy dobu, ve které žijeme!