Téměř všude dnes čteme a slyšíme o nutnosti přejít na model spolupráce, ve kterém všichni přebírají více zodpovědnosti za vlastní činnost. Ale co to vlastně znamená?

Vedoucí se už nemůže spoléhat na „automatické respektování“ postupů, směrnic a příkazů a musí připustit flexibilní přístup ke konkrétním situacím, ve kterých jeho kolegové přebírají iniciativu. Na první pohled poskytuje tato změna výhody pro všechny: Motivovaní pracovníci mají větší zájem o vlastní úkoly, snadněji se přizpůsobí a vytvářejí větší hodnotu pro organizaci.

Myšlenka participativního řízení není nová, ve vzdělávacích programech se o ní učíme již mnoho let. Na rozdíl od mnoha jiných organizačních změn se však v praxi prosazuje ztuha. Proč tomu tak je?

Protože při přechodu z klasického top-down-managementu k participativnímu modelu spolupráce musí všichni zúčastnění překonat velkou míru vlastní nejistoty.

Pro vedoucího nový přístup znamená ztrátu kontroly nad organizací, která se osamostatňuje. Nejistotu však přináší i těm, kdo mají přebrat větší zodpovědnost. Mantinely, v jejichž rámci se dosud pohybují a často je vnímají jako omezující, jim také umožňují pracovat jen s předem stanovenými postupy. Dělají, co jim bylo uloženo a za to je přece nikdo nemůže kritizovat. S vyšší autonomií však přichází zodpovědnost za vlastní rozhodnutí a tím i větší riziko udělat chybu.

Takže se této změny obávají vlastně všichni. A v prostředí nejistoty strachu se snaží se navzájem uklidňovat a posléze se vracejí se ke starému dobrému top-down-managementu převlečenému jen do jiné terminologie. Manažeři „pomáhají“ svým kolegům, ale vlastně je kontrolují, zaměstnanci „konzultují“ své nadřízené, aby nedělali chyby.

Pro úspěšnou transformaci v autonomní organizaci je potřeba obavy všech zúčastněných pojmenovat. Proletáváme “oblastí s výskytem turbulencí”, což pro nikoho není příjemné, ale většinou to posádku ani pasažéry to neohrožuje. Uchlácholit se vzájemně, že se vlastně nic neděje, je však kontraproduktivní.

Vede to totiž k návratu do starých kolejí a ke ztrátě konkurenceschopností oproti jiným firmám, kteří již plně využívají potenciál všech svých zaměstnanců.